Všechno to začalo už v roce 2025 v kazašském nočním vlaku na trase Almaty–Astana. Tam jsme potkali Almata a nad spoustou piv a panáků vodky nám s nezlomným přesvědčením vykládal, že „není lepší místo než Uzbekistán“. Nebyl to tehdy hotový plán, ale vrtalo nám to hlavou tak moc, až jsme se letos o Velikonocích rozhodli, že je čas to prověřit. A Výsledek? Famózní výlet, který v mnoha ohledech předčil očekávání.
Logistická výzva a první razítka
Cesta do Uzbekistánu je dobrodružství samo o sobě. Po srazu u piva na letišti v Praze následoval let přes Istanbul do kazašského Šymkentu. Právě odtud vede cesta k pěšímu přechodu Kaplanbek. Kilometrový pochod v zaploceném koridoru, šest kontrol pasu a dvě razítka – ideální způsob, jak se naladit na středoasijskou vlnu. Jakmile jsme ale překročili hranici, svět dostal úplně jinou dynamiku.
Města, která nezapomněla na kořeny…
Uzbekistán není Kazachstán číslo 2. Islám a tradice tu hrají mnohem silnější roli a každé město na Hedvábné stezce má svou unikátní tvář.
- Taškent: Třímilionová metropole, kde se nablýskané megalomanské projekty bijí s prachem bočních ulic a paneláky. Pro nás spíše logistická základna s monumentálním metrem než místo s tou pravou uzbeckou duší.